povidky

prý když už píšu povídky, tak je mám zveřejňovat, tak tady budou xD, za chyby neručím xD

Život

2. část - Pokoj

Pokoj

Malý pokojík podobný knihovničce, vybavený pouze postelí a křeslem. Na posteli leží Notebook a v rohu místnosti se krčí mladá dívka objímající svou kočku Will.

Po celém baráku se rozléhal řev, a ohlušující rány na dveře.

„Lauro otevři!“ Zařval dívčin otec Jerremy přes zamčené dveře. „Neser mě, a koukej ty dveře odemknout, nebo je vyrazím!“ Dívka se při těchto slovech rozbrečela, ale zůstala v rohu místnosti, snažíc se být potichu. Její otec vyrazil dveře a okamžitě se k ní hnal. „Ty malá děvko, co si o sobě myslíš? Nikdy se přede mnou už nezavírej, tohle ti nebudu trpět!“ Nebýt toho, že mu její kočka skočila do obličeje, opět by jí zmlátil tak, že by se nemohla nikde ukázat.

„Ať mě tvá kočka nechá nepokoji.“ Strhl nemilosrdně Will z obličeje a hodil s ní o zeď. „Tohle se už nikdy nebude opakovat, tu kočku strčíš do klece.“ Otec nakopnul svou dceru která se sunula ke své nejmilovanější kočce, nedbala na to a zakryla Will konejšivě svým tělem.

„Nech nás být“ Skuhrala. „Vezmi si co chceš, ale nech nás být.“ Promluvila prvně za tuhle hrůzostrašnou scénu. Zabiju ho, blesklo jí hlavou, s tím popadla nůžky. Ovladala se, i když to nebylo nic lehkého.

„Nech mě žít otče. Nelezu ti do života, nikde neříkám, co mi děláš, tak vypadni z mého života“ Na to, jak se ho bojí dost ostře a vezme Will do náruče. Neví jak ji utěšit. Položí jí do postele a přikreje ji.

„Co to děláš? Ta kočka okamžitě z postele!“ Zařval otec a strhnul z Will deku, kterou odhodil na zem. Tohle Lauru popudilo tolik, až jí to samotnou překvapilo.

„Ty bezcitném hajzle! Myslíš si, že když jsem Tvá dcera, že jsem tvůj otrok? Že budu poslouchat co ty chceš? TO se ale pleteš! Mám svůj mozek, a svůj život! Jestli se ti to nelíbí, dej mi prachy a já půjdu!“ Opatrně vzala Will a Notebook a směřovala ke dveřím.

Otec jí chytnul za loket. „Práh tohoto pokoje nikdy nepřekročíš!“ Strhnul ji zpátky na postel. „Už nikdy víc si ke mně nedovoluj to, co sis dovolila!“ Silně jí udeří do obličeje. „Tvá kočka tě nezachrání!“

„Ty nejsi můj otec, nemůžeš být!“ S pláčem na tváři mu flusla na boty. „Jednou, ti to všechno oplatím, udělám ti z života peklo. Teď už vypadni!“ Rozhořčeně.

Jerremy jí vrazil další tvrdou facku a pěst do břicha, potom se otočil a odešel. Nezapomněl však vytrhnout ze zámku klíč, zabouchnout dveře, a zamknout ji.

Neví o tom… On neví že můžu utíkat oknem… Ušklíbla se nad jeho hloupostí a pak začala ošetřovat svou kočku. Když skončila, lehla si k ní a zapnula Notebook.

Celou noc pak probrečela, sama, se zraněnou kočkou Will.

Žádné komentáře
 
Ano, vzhled se mi líbí, nemám na výběr.. xD