povidky

prý když už píšu povídky, tak je mám zveřejňovat, tak tady budou xD, za chyby neručím xD

Život

1. část - Laura

 

Laura

Slunce zapadá, poslední paprsek slunečního svitu, zachází za obzor, a vychází na jiném místě tohoto zaprášeného světa. Potěší to? O, ne… Den je stejně temný, jako noc přicházející po něm.

Mladá, hezká dívka, prochází temnou uličkou staré části velkoměsta. Libuje si v tom, že ji nikdo nesleduje, nikdo ji neporoučí, nikdo jí nevidí… Má svobodu, přesně to, co od života čeká…

Jediné, čeho se teď bojí, je návrat domů… Ano, sice jí tam čeká milovaná kočka, ale vzpomínka na vynucené střetnutí s rodiči, jí vůbec radost nedělá..

V ruce drčela černou růži, její matka jí vysadila když byla malá, a ona si vždy nějakou uřízla, aby se necítila venku tak sama… Jediný problém tu byly trny... Měla tak poškrábanou dlaň, že přes květ odkapávaly kapky krve.

Byla sama, nemilována, možná by ji to nevadilo, nebýt toho, že její matka je alkoholička a otec surovec, takže v životě moc lásky neměla… Matka jí vždy namlouvala, že je ošklivá, a otec jí jednou málem zneužil..

Přemýšlí, jestli má utéct… Musí myslet na svou kočku, kam jí dá, když bude cestovat, čím ji bude krmit?

Ona byla jediný důvod, proč nemohla nikam odejít, ona je jediná, která z jejích milovaných ještě neodešla.. Ano, má tendenci k tomu, že lidé, které má ráda, jí zradí, nebo opustí..

Zazvonil mobil, lekla se ho, v tom tichu a výru jejích myšlenek to opravdu nebylo vhodné. Bože, ať to není ona, blesklo jí hlavou. Beznaděj však opět přišla, skutečně to byla její matka. Člověk by si myslel, že se bude strachovat. Opak je však pravdou, matce bylo naprosto jedno kde je, jediné co jí řekla bylo, že kdyby jí neměla, bylo by jí lépe, a nikdo by jí neodsuzoval.

Dívka mobil matce položila, věděla co jí doma čeká, že otec sedí v obýváku a matka je opět pod parou. Ovšem chytrá hlavička si našla cestu do okna svého pokoje. Vlezla dovnitř.. Byla to taková malá knihovnička s postelí, na které ležel Notebook, a křeslem, ve kterém ležela do klubíčka stočená její kočka Will.

Pomalu přistoupila ke kočce, vzala ji pod předními packami a posadila si jí na klín. Will se k ní hned přitulila a zavrněla, cítila to, co se v ní odehrává, a věděla, že takhle ji pomůže nejlíp. Byla to chytrá kočka, a o této dívce toho věděla nejvíc. Věrný naslouchač a přítel, v těžkých dobách.

Bušení na dveře a řev jejího otce. Bože, ne... On je tu zas, pomozte mi někdo. Ty slzy, tak je nemá ráda... Nedokáže je zastavit, doufá jen, že ty dveře nepovolí...

Žádné komentáře
 
Ano, vzhled se mi líbí, nemám na výběr.. xD