Těžko se radí někomu, kdo rady rozdává běžně, ale vždycky tu budou lidi, kteří Tě kdykoliv vyslechnou - já neumím povzbudit, neumím zvednout náladu, a neumím ani radit, ale snad umím aspoň poslouchat, a pak mi zbývá jediné: mlčet, když nemám radu a (sou)cit neumím dát najevo (a dneska o to málokdo stojí) Takže můžu jenom stát, a koukat jak mi mizíš před očima :(( Ale jsem tu...

Teda já jsem strašná, tolik okecávám něco co se dá říct třema posledníma slovama? No fuj! xD Hm...a co kdybych to třeba někdy řekla nahlas? *lol*